Někdy už mám dost toho, že se neustále musím rozhodovat. Proč to nechávají všichni na mně? Vždyť každej ví, jak nestabilní osoba jsem a s jakou chutí měním svoje rozhodnutí. Jednoduše minuta u mě dokáže změnit všechno.
Sem tam si lítám, sem tam padám.
A frekvence, jakou se tyhle stavy mění, je děsivá.
Někdy se cítím jako bych vládla světu,
s příchodem další noci si zas přijdu jak osamocený světlo ve tmě, který ztratilo svůj důvod existence.
Je to fakt k zešílení, já jsem šílená :D jo, ale vážně, já si to už od jistý doby myslím :D.
Nechápu to množství rozporů uvnitř mojí hlavy.
Nezájem, drzost, ironie a tvrdohlavost.
Strach, sny a nedůvěra.
Všechno se tak děsně mísí, den po dni a stále víc.
A já pořád vím co chci, vím to tak jistě, až to bolí.
Bolí ten fakt, že ať dělám cokoli, mám všechno, kromě toho, po čem jdu nejvíc.
Fakt sucks :D :)
Never give up, you never know what next day brings.
